Krása. Toto slovo v sobě obsahuje velký náboj. Je skloňované v mnoha různých podobách. V ústech mnoha lidí se objeví několikrát denně. Vždyť existují i různé filozofické otázky, na které snad ani nejde odpovědět. Co je to krása? Co to znamená, že je něco krásné? Kdo to určuje, co je považováno za krásu. V dnešní době se krása nejvíce spojuje s lidským tělem, nejvíce se ženským, a to často přímo s obličejem, kdy tak chceme vyjádřit, že se nám líbí jejich rysy. Krása u lidí je něco, co téměř vždy vnímáme kladně. Ten, kdo to štěstí neměl a v genech krásu nemá, aspoň někdy v životě zatoužil být tak pěkný jako tamten či tamta, protože mají jednodušší život.

Ale je to tak doopravdy? Podle různých vědeckých studií tomu tak vážně je. Proč? Protože krása je něco jako evoluční výhoda, kdy daný jedinec, který si nese „krásu v genech“ má větší šanci na to najít si partnera, případně partnera s lepšími vlastnostmi (geny). Takto má větší šanci se rozmnožit a zanechat zde na zemi svou genetickou výbavu. Jedná se prostě o potvrzení darwinovské teorie přirozeného výběru.

Toto je také největší motivací pro ženy, které se necítí ve svém těle nejkrásnější, utrácet velké peníze za kosmetické přípravky a procedury, aby zlepšily aspoň to, čím je příroda obdařila. A přesto jsme svědci toho, že mnohdy se krása nepojí s těmi nejlepšími vlastnostmi, které by si zasloužily tady ve společnosti přežívat. A hodnotit tak lidi jen na základě jejich vzhledu je velmi povrchní a krátkozraké. Je také pravdou, že každému z nás přijde krásně něco jiného. Obvykle se příliš nevzdalujeme od běžné verze krásy, ale drobné rozdíly se objevují. Co tedy vnímáme jako krásné je otázkou. I podle toho, co se děje ve společnosti je jasné, že jako společnost podléháme určitým představám, které se v průběhu času mění.