Celou dobu existence politiky se mluví o tom, že jde o službu veřejnosti. Jenže se o tom tolikrát jenom mluví! Nevím, jestli tomu tak bylo i v dřívějších dobách, které nepamatuju, ale když se nad tím dneska zamyslíme, vypadá politika jako služba, která měla už dávno zkrachovat. Poptávka po tom, co nám politici nabízejí, často není, často nechceme to, co nám politici přinášení a nabízejí nebo přímo vnucují, za to, co nám nabízejí, platíme na daních až až. A kdyby se stát řídil jako firma, dávno by byl zrušený.

Náš stát je prý třeba sociální. To znamená, že se prý praktikuje politika orientovaná na to, aby nikdo z lidí nestrádal. Ale co je sociálního na tom, že se poskytuje pomoc spíš těm, kdo si jí umí vydupat, než těm, kdo jsou opravdu bezmocní? Máme spoustu různých sociálních dávek, ale lidi o jejich existenci často neví a nevyužívají je, i když je prý potřebují. A rozhazují se tak státní peníze, které stát nemá. Což není určitě rozumná politika.

Politika státu by nám měla zajistit dostupnou zdravotní péči a školství. Ale doktoři často nejsou, protože staří odcházejí na odpočinek a mladší jdou raději za lepším do ciziny. A co s tím dělá politika? Zoufale málo, pokud vůbec něco. A o tom chaosu, který panuje ve školství a kvůli kterému ani s ním nechtějí mít mladí učitelé nic společného, ani nemluvě.

Politika by se měla postarat, abychom měli co nejlepší vyhlídky do budoucna. A místo toho se nám politici jenom hádají o to, kolik by se mělo kterým lidem přidat na platu nebo důchodu, i když je jasné, že není vůbec z čeho přidávat. Že by se mělo splácet, což se ale politikům nehodí do krámu.

A politici by měli i reprezentovat. Ale jak reprezentují? Jeden je v jednom kuse jednou nohou v kriminále, jeden umí jen plácat sprosté bonmoty, další nás chce dostat z Evropské unie a NATO, i když vidíme, kam dovedlo opuštění EU Británii a jak je dobré být v NATO nejen v době války na Ukrajině.

Prostě je politika služba, o kterou často nestojíme. Ale bohužel si ji pořád platíme.